„Teď by mě zajímalo, jak na 1 prompt vygeneruješ celej vesmír."

Ta věta přišla jako škádlení. „Teď by mě zajímalo, jak na 1 prompt vygeneruješ celej vesmír." Ha. Dobrý pokus. Jenže čím déle na ni koukáte, tím míň je to vtip a tím víc filozofická otázka: kolik světa se vejde do jedné věty?

Pokus první: hrubá síla

Napsali jsme do Claude: „Vygeneruj celý vesmír." Výsledek? Zdvořilá esej o velkém třesku, pár odstavců o galaxiích, hvězdách a životě. Encyklopedické heslo. Vesmír to nebyl. Byla to fotka vesmíru z hodně velké dálky.

První lekce promptování v přímém přenosu: model nedostal žádné omezení, žádnou perspektivu, žádný úkol. Tak sáhl po průměru všeho, co kdy o vesmíru četl. Prompt bez tvaru vrací tvar bez obsahu.

Pokus druhý: pravidla místo popisu

Tak jinak. Co kdybychom nechtěli vesmír popsat, ale spustit?

Jsi vesmír. Ne vypravěč, ale vesmír samotný.
Začínáš jako jediný bod. Máš tři zákony:
1. Všechno, co existuje, se rozpíná a chladne.
2. Co je dost blízko u sebe, to se přitahuje.
3. Složité věci vznikají z jednoduchých, ale nikdy naopak.
Postupuj po epochách. V každé epoše popiš jen to,
co z tvých tří zákonů nutně plyne. Nic si nevymýšlej navíc.
Zastav se ve chvíli, kdy vznikne první pozorovatel,
a popiš, co vidí, když se poprvé podívá nahoru.

A najednou to žilo. Model nepopisoval, ale odvozoval. Z tří vět fyziky mu vyrostly hvězdy, z hvězd těžké prvky, z prvků chemie, z chemie někdo, kdo se dívá nahoru. Poslední odstavec nás upřímně zamrazil: první pozorovatel se podíval na oblohu a uviděl: světlo starší než on sám.

Druhá lekce: nejlepší prompty nepopisují výsledek, ale pravidla hry. Přesně tak ostatně „funguje" i skutečný vesmír: pár zákonů, hodně času.

Co je vlastně prompt?

Tady se z hříčky stává filozofie. Prompt je komprese: balíček informací tak hustý, že se z něj dá rozbalit něco mnohem většího. Genesis má taky jen pár set slov. DNA je čtyřpísmenný prompt dlouhý tři miliardy znaků, který se rozbaluje do člověka. Fyzikové hledají „teorii všeho", která by se vešla na tričko: jeden prompt, ze kterého plyne zbytek.

Psychologové tomu říkají jinak: rámování. Věta, kterou úkol zadáte, určuje, jaký úkol vlastně řešíte. „Vygeneruj vesmír" a „jsi vesmír, tady máš tři zákony" se liší jen pár slovy, a přesto vedou do úplně jiných světů. To platí pro AI stejně jako pro lidi. Zeptejte se dítěte „co bylo dnes ve škole?" a dostanete „nic". Zeptejte se „co tě dneska nejvíc překvapilo?" a dostanete příběh.

Tak jde to, nebo ne?

Poctivá odpověď: celý vesmír na jeden prompt nevygenerujete. Ne však proto, že by byl prompt krátký. Proto, že vesmír není text. Vygenerujete model vesmíru: zjednodušený, děravý, ale funkční. Což je mimochodem přesně to, co nosí v hlavě každý z nás. Taky jsme nikdy neviděli celý vesmír, jen jeho komprimovanou verzi poskládanou z pár smyslů a příběhů.

A možná je to nakonec ta nejlepší definice dobrého promptu, jakou máme: nejmenší možná věta, ze které vyroste největší možný svět.

Vyzkoušejte náš vesmírný prompt sami a klidně změňte třetí zákon. Uvidíte, jak jiný vesmír vám vyroste.